Když si občan koupí byt ve městě, vybírá si nejen ten byt, ale posuzujete i vlastnosti místní lokality. Je tam dobrá dopravní dostupnost? Je poblíž obchod s potravinami? Často se také zajímá o možnost parkování. Rodiny zajímá, zda je někde hřiště, zda je tam školka a škola. Člověka už nenapadne, že tam sice školka či škola být může, ale zrovna jeho dítě se tam nemusí vejít…
Podobně to je i s dalšími běžnými věcmi v místě bydliště, jako je veřejné osvětlení nebo kontejnery na tříděný odpad. Občan předpokládá, že budou ty základní věci jednoduše fungovat a k dispozici. Proč by také neměl?!
Občan Prahy toho totiž už vydržel hodně. Přešel z Opencard na Lítačku, platí parkovné, tam kde jsou parkovací zóny, tj. dojde na úřad stoupnout si do fronty a zařídit si to. To vše, aby si zajistil právo využívat zmíněnou dopravní dostupnost. Zápis dětí do školky nebo školy se také neobejde bez nějaké administrativy, případně fronty v den zápisu. Ale stejně jako u MHD by mělo jít opravdu o výjimku, kdy se občan nedostane do tramvaje nebo metra, protože je už přeplněné. Přesto se desítky dětí v Praze splňujících kritéria pro vstup do školky nedostaly v místě bydliště do školky. (Netýká se Prahy 6, 7 a 8, za to například Prahy 5, 9 a 15 ano.)
Změny v tomto směru se prosazují pomalu, školka se nepostaví, nebo rozšíří za rok ani dva. Podívejme se na obyčejnější, každodenní věci, které občan může po radnici požadovat a které by měly jít rychle měnit.
Kupříkladu jsme se naučili třídit odpady. Hromadíme proto separovaný odpad v našich kuchyních, zkoumáme obaly, z jakého jsou materiálu, abychom pak ty vytříděné odpady v pytli nebo igelitce odnesli – ne do první směsné popelnice u našeho domu, ale někam dál, kupříkladu po cestě do práce nebo té školky. To vše není malé úsilí, ale děláme to s dobrým pocitem, že tím pomáháme přírodě. A tak trochu i naší peněžence, vyvážení separovaného odpadu nás nestojí tolik, co ten směsný, i když také zdarma rozhodně není.
Když už se pro to občan rozhodne (a nejsou takoví všichni), tak předpokládá základní věc: že pro jeho odpad bude v separačním kontejneru místo. Často vynáší odpad po cestě někam, tj. chce přijít, vyhodit různé druhy do příslušného kontejneru a pokračovat na MHD, případně najít své zaparkované auto a odjet. Případnou frustraci samozřejmě přežije, ale bude si jí pamatovat.
Co může v takové situaci dělat? Může se pokusit se odpad přece jen nějak vměstnat. Nebo odvézt odpady tramvají do místa zaměstnání, případně se vrátit domů, nebo si je uskladnit v autě pro jinou příležitost, kdy se jich už řádně zbaví, pokud jde o motoristu. Nejsou to moc lákavé možnosti, a tak řada občanů volí možnost další, rychlejší, ač nevkusnou a dá se říci odsouzeníhodnou, a to že nechají pytel nebo krabici vedle kontejneru, který je už plný.
Ona se totiž ta frustrace hromadí, jednou to radnici odpustíte, běháte po okolí a hledáte jiné separační místo nebo si hodíte odpadky do kufru auta, podruhé také, potřetí už třeba ne. A příklady táhnou, i ty špatné, když hypotetický méně odolný občan uvidí, že u kontejnerů už někdo jeden, dva pytle nechal, inspiruje se a podlehne.
Podobně je to s chodníky, které mnohde zarůstají plevelem, s vyschlými nebo naopak přerostlými trávníky v okolí, s náletovými dřevinami často skrývajícími odpadky apod. Městská část je navíc poskytovatelem řady sociálních služeb. Fungují, existují vůbec a mají dostatečnou kapacitu?
Tyto pro někoho drobné aspekty lokality rozhodují o tom, zda se tam lidem bydlí dlouhodobě dobře. To může navíc ovlivňovat oblíbenost místa i pro ostatní, pokud potřebujeme svůj byt či dům někomu pronajmout, nebo časem zase prodat.
Je proto přirozené, že od radnice městské části občan požaduje vyřešení těchto základních potřeb, nejen velkých projektů, jako jsou dopravní stavby, revitalizace náměstí nebo obecní byty, které jsou jistě velmi důležité, často strategického významu. Pokud místní politici zvládají drobné věci, neopomíjí každodenní starosti občanů, často dostanou i jejich důvěru pro práci s rozpočtem a šanci na realizaci těch větších projektů.
Všímejme si proto dobře svého okolí a přidejme ho k úvahám, koho volit a proč. Už se na nás valí řada slibů před komunálními volbami a jistě budou i nějaké volební kalkulačky. Ty však mnohdy tyto každodennosti postihnout nedokáží.
A hlavně běžme k volbám!
Tomáš Hřebík a Jan Sigmund, Starostové a nezávislí
